Stručná historie obce Studenec

Velkým okamžikem v historii našeho kraje bylo v roce 1101 založení benediktinského kláštera v Třebíči. Z opisu tzv. zakládací listiny je zřejmé, že zde již v dobách předtím byly četné osady, z nich některé se zachovaly dosud. Třebíčský klášter byl v pořadí třetí po Rajhradu v roce 1048 a Hradišti u Olomouce z roku 1078.První písemné zmínky o naší obci jsou tedy od podzimu 1101, kdy zakladatelé kláštera bratři Oldřich brněnský a Litold znojemský věnovali mnoho osad, mezi nimiž byla i osada Studenec, klášteru „černých bratří“ benediktýnů v Třebíči. Oldřich brněnský věnoval osady ležící na levém břehu řeky Jihlavy (tudíž i Studenec) a Litold znojemský osady na břehu pravém. Klášter zastupovali v jednotlivých osadách manové a veškerou práci vykonávali nevolníci.

Studenec náležel k původním statkům třebíčského kláštera a jeho historie je velice těsně spjata s osudy tohoto kláštera a do jeho zaniknutí po válkách s uherským králem Matyášem (r.1468). Čas pomalu plynul a historické události významné i méně významné měly vliv i na život v obci. Měnili se představení kláštera, probíhaly válečné konflikty. Roku 1430 obsadil Prokop Holý Třebíč a husité drželi Třebíč a do roku 1435. Klášter sám, ale i obce jemu náležející, byly v té době značně zpustošeny.

Roku 1459 vznikají různé spory o zboží studenecké mezi sousedskými šlechtici – Hynkem z Valdštejna a Markvartem z Lomnice. Jednalo se zvláště o držbu studeneckých rybníků a ryb z něho spuštěných. Do sporu byla zapletena také Kateřina ze Šternberka, Mikuláš z Karlova a Bohouš z Holoubka.

V květnu 1468 se na pozemcích Studenece – Mešníky, Zarášky – utábořilo vojsko krále Jiřího, v jehož čele stál vojevůdce Viktorín, který po krátkém odpočinku spěchal na pomoc opevněné Třebíči.

Po roku 1468 se stali majiteli Studenece zástavní pánové z Holoubka, ze Šternberka, z Boskovic, z Pernštejna a z Lomnice.

V roce 1556, kdy byl Studenec součástí třebíčského statku, byl s ostatním majetkem náměšťského okolí prodán Vratislavem z Pernštejna Oldřichovi z Lomnice a na Náměšti. Po vymření rodu z Lomnice se na náměšťské panství dostalo do držení slavného rodu ze Žerotína, kterým Studenec patřil plných 100 let. Bílou horou končí období vlády Žerotínů a obce statku náměšťského přechází do majetku hrabat z Verdenberka. Z tohoto období pak pochází tzv. Verdenberský urbář (r.1640), který mimo jiné uvádí některé studenecké rodiny. (Seznam těchto rodin je uveden v Pamětní knize obce Studenec, str. 139, 140). Verdenberkové byly majiteli a do roku 1733, kdy náměská větev vymřela. Roku 1743 kupují náměšťské panství, pod něž patřil i Studenec, páni z Evekvorku a z Kufštejna. Toto panství drželi do roku 1752, kdy je prodali Bedřichovi Vilému z Haugvic a Biskupic.

V těchto dnech museli poddaní robotovat 2 – 4 dny na panském. Svobodní sedláci museli odvádět desátky ze svého hospodářství vrchnosti a Farnímu úřadu.

Roku 1680 vydal Leopold I. takzvaný první robotní patent, jimž bylo značně ulehčeno poddanému lidu. Další úlevy z robotných povinností byly poddanému lidu povoleny za Josefa I. a císaře Karla VI. Jejich patenty dovolovaly poddanému lidu vznášet stížnosti vrchnosti v případech nelidského zacházení a požadování větších robotních povinností.  

Další úlevy a svobody byly poddanému lidu uděleny za vlády Marie Terezie a Josefa II. V této době byl majitelem náměšťského panství Bedřich Vilém z Haugwitz, který byl velice oblíben u dvora, byl také vynikajícím státníkem a rádcem císařovny Marie Terezie. Stal se prvním ministrem vlády. Koncem 18. století však vrchnost větší platy a byla požadována stará robotní povinnost. Poddané velmi tížili různé válečné dávky neutrální, které byly mnohdy smyšlené.

Z poloviny 18. století, z období vlády Marie Terezie pochází tzv. Tereziánský katastr, který obsahuje všechny obce náměšťského panství včetně obce Studenec.

Haugwitzové pak vládli na Náměsku a do roku 1945. Konfiskační dekrety z roku 1945 postihly bez výjimky veškeré majetky Haugwitzů. Jejich držitelé se po německé okupaci přihlásili vesměs k národnosti německé a stali se občany tehdejší Říše.

Obec Studenec měla své úřední pečetě. V archivech se dochovaly celkem tři různé otisky pečetí a to z 18. a 19. století. 

První peče je kruhová o průměru 23 mm. V pečetním poli jsou váhy od vozu doprovázené dvěmi šesticípími hvězdami po stranách. Pod vahami písmena W S. Obvod pečetě je lemován nepravidelnou linkou. Datování: Před rokem 1749.

Druhá peče je kruhová o průměru 24 mm. V pečetním poli je studna s rumpálem a okovem na vodu. Pod studnou zkřížené ratolesti. Nad studnou po obvodu, který je lemován linkou, je opis SDVDENETZ. Datování: Před rokem 1839.

Třetí peče je oválná o rozměrech 29 x 25 mm. V pečetním poli je stejný obraz jako na pečeti předcházející. Pod studnou zkřížené ratolesti. Nad studnou vodorovně opis kurzívou Studenetz a nad opisem po obvodu pečeti, který je lemován linkou, dvě ratolístky. Datování: Před rokem 1858

Robotní vzpoura ve Studeneci roku 1821 

Tento stav vedl stále větší nespokojenosti poddaného lidu. Není proto divu, že zvláště v letech 1821 na základě císařské vyhlášky z roku 1817 o zavedení nové berní soustavy a berního provisoria, vzniklo mezi lidem klamné domnění, že přestali všechny roboty.

V mnoha obcích celého panství i panství sousedních se tvořily skupiny sedláků, kteří odmítali dále robotovat. Sedlákům, kteří nerobotovali, byly nejprve činěny výhružné domluvy a posílány paličské listy. Studenečtí sedláci utvořili tzv. selské gubernum. Byli vysíláni členové selského guberna do Rudlic na Znojemsku, kde byl zvlášť jednotný odpor. Členy selského guberna byli sedláci ze Studence, Koněšína, Smrku, Čikova, Kojetína, Pozďatína, Třesova a Pucova.   

Proti dalšímu růstu odporu proti robotě byl na náměšťském panství komisař Livhart a k jeho ruce mu byl dám generál Flaisecher, který s početným vojskem lehké jízdy se šavlí, bambitkami, karabinami a několika setin granátníků měl za úkol vzpouru v celém panství likvidovat.    

Dne 9.dubna 1821 se dostavil komisař Livhart a generál Flaisecher do Studence. Svolali všechny sedláky a nařídili, aby šli robotovat. Přes výhružky, že budou odvedeni a biti v Brně na Špilberku, všichni přítomní svorně prohlásili, že robotovat nebudou. Proto bylo přikročeno k násilí, prvních deset ran holí dostal Pavel Klíčník, Tomáš Nováček, František Ondrák, František Svitáček, Matěj Nováček a Jan Jurášek dostal nejvíce – šedesát ran.

Ani pak se nepodvolili a proto s Pavlem Klíčníkem bylo odvedeno do Brna celkem osmnáct náčelníků robokopné vzpoury. Část vojska zůstala ve Studenci a dohlížela, aby všichni robotovali. Občané při tom museli živit jak vojáky tak i jejich koně. 

Oběti svěrových válek ve Studenci

V první světové válce narukovalo mnoho mužů ze Studence, z nich na různých bojištích Evropy padly: Pohl Alois, Jarý Petr, Sedláček Ludvík, Jurka Jan, Šmídek Bohumil, Eliáš Jan, Musil Antonín, Berge František, Nováček Jan. V legiích v Rusku, Itálii a Francii Horký Petr, Chalupa František, Kavalec Jiří, Komárek František a Jan ( padli), dále to byli Kafoněk Josef, Musil Rupert, Pavlíček Jan, Pouchlí Otakar, Rousek Jan, Řezáč Alois, Strnad Jan a Věžník František. Jména těchto padlích jsou uvedena na pomníku na návsi, který byl postaven v roce 1920 k uctění jejich památky. Na pomníku je hlava T.G.Masaryka a po 2. světové válce byl pomník doplněn o hlavy E. Beneše a J. V. Stalina a od této doby nebyl nijak upravován. Na pomníku je vyryta tato báseň

Z vaší to bratři prolité krve,
vzrostl nám zlatý svobody květ.
na Vás teď rekové naší hledí
s obdivem, láskou celičký svět.

Jsou zde uvedena i jména obětí 2. světové války ze Studence: Blažek Rudolf, Kavalec Vladimír, Pavlíček Antonín, Kryštof František, Otýpka Jaroslav.

Zemědělství

O tom, že místní sedláci byli pokrokoví svědčila skutečnost, že v roce 1903 bylo provedeno zcelování pozemků. V roce 1924 utvořili zemědělci ze Studence a okolních obcí družstvo, které od velkostatku v Náměšti odkoupilo za 60 000 Kč stávající lihovar v Okárci. V jeho patnáctičlenném představenstvu a dozorčí radě bylo šest sedláků ze Studence. Vedení lihovaru prosazovalo rozšíření pěstování brambor. Tento poměrně velký finanční přínos vedl k tomu, že sedláci opravovali, rozšiřovali nebo stavěli nové stáje pro dobytek, kolny a stodoly. Docházelo k pořizování nových mechanizačních zařízení, např. v roce 1946 si členové družstva vybudovali výkonnou sušku brambor.

Politické strany ve Studenci

V roce 1920 byla založena Agrární strana, v roce 1924 Lidová strana a roku 1927 Sociálně demokratická strana. Na počátku protektorátu byly strany rozpuštěny. Roku 1948 byla založena Komunistická strana Československa. Po únoru 1948 přestali politické strany v obci existovat. V současné době ve Studenci působí KSČM a KDU – ČSL.

Stavební práce

obecní úřad

První silnice byla postavena k nádraží již před 1. světovou válkou. V roce 1920 byla postavena silnice do Okarce, po ní do Třesova a zní odbočka do Kozlan. V roce 1934 byl nákladem obce postaven rybník Studeny ( za obecním úřadem ). V roce 1934 postavil Emil Majzlík ve „Žlibkách“ malý rybníček. V roce 1950 bylo pod Mejzlíkovým rybníkem vybudováno koupaliště, které v letech 1990 – 91 bylo opraveno a vyčištěno. V roce 1958 bylo započato se stavbou Místního národního výboru. Budova byla dokončena roku 1961 i s hasičskou zbrojnicí. Dále v roce 1986 byla otevřena nová prodejna smíšeného zboží ( dnes vlastní JMB ). V roce 1990 bylo opraveno místní pohostinství ( dnes Pohostinství Pokorný ). V roce 1969 byla vybudována kanalizace na kterou je napojena celá ves a je svedena do čističky odpadních vod dokončené v roce???. V roce 1993 byla dokončena plynofikace obce a rozvod kabelové televize. V roce 2000 byla opravena ulice „Na drahách“ a roku 2007 ulice „Nová“.

Živelné a jiné pohromy ve Studenci

Naši vesnici i okolní osady postihli v minulosti několikrát živelné pohromy. V roce 1304 byla ohněm sežehnuta celá osada Studenec. Studenec byl také několikrát zničen a vypálen při nájezdech nepřátelských vojsk. Rovněž byl zužován nájezdy loupeživých rytířů, který své výpadky uskutečňovali z hradu Holoubek. Ten byl na rozkaz moravských stavů roku 1446 rozbořen.

V létě 1842 celý Studenec lehl popelem, v roce 1890 shořely dvě stodoly „na drahách“. 

V roce 1904 lehly popelem stavení Františka Rouska, Františka Mrňě, Vincenta Machatá a Františka Nevrtala. Podařilo se zachránit jen několik kusů dobytka. V domě Františka Rouska dva obyvatelé a jeden v důsledku velkých popálenin zemřel ve nemocnici v Třebíči.

V roce 1929 se přehnala přes Studenec veliká vichřice, která způsobila rozsáhlé škody na stavbách Rudolfa Blažka, Josefa Jarého, Jana Ošmery. Ve vesnici nebylo domu, který by neměl nějaké škody.

18.11.1934 došlo k tragické události, kdy byl zabit na sloupu elektrického vedení Emil Chalupa, který pásl dobytek. Jeho tělo bylo zcela zuhelnatělé a Ludvík Chlupa (bratránek) se dlouho léčil z těžkých popálenin.

2.12.1963 došlo na celém území naší republiky k zemětřesení. Ve Studenci bylo slyšitelné drčení oken a v příbornících. A ten kdo byl na posteli mohl cítit pohyby postele.

Hledat

Aktuality

18.10.2017 Vyjádření obce k Petici občanů proti pokácení lípy u sokolovny " Nechte staré stromy žít"
14.10.2017 Pozvánka na 15. veřejné zasedání ZO Studenec, které se uskuteční 23.10.2017 v 18:30 hodin v budově pohostinství Pokorný ve Studenci
11.10.2017 Objížďka přes Studenec
10.10.2017 Stomatologická pohotovost - říjen 2017
04.10.2017 Elektronický zpravodaj skupiny ČEZ pro region Jaderné elektrárny Dukovany
04.10.2017 Oznámení o době a místě konání voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
02.10.2017 Kulturní akce v Náměšti nad Oslavou - říjen 2017
29.09.2017 Zápis ze 14. zasedání ZO Studenec
25.09.2017 Kulturní akce v Třebíči v říjnu 2017
25.09.2017 Divadelní představení pro děti v Náměšti nad Oslavou - Včelí medvídci zpívají
22.09.2017 Oznámení o svolání prvního zasedání Okrskové volební komise.
20.09.2017 Kotlíkové dotace a)
20.09.2017 Usnesení ze 14. ZO Studenec
20.09.2017 Nedostatečně určitě indentifikovaní vlastníci pozemků v kú Studenec u Třebíče
20.09.2017 Kotlíkové dotace b)
20.09.2017 Kotlíkové dotace c)

FIRMY A SLUŽBY V NAŠÍ OBCI